04/10/2024
🤎ROK🤎
Někdy rok uteče jako voda a někdy nám přijde nekonečně dlouhý...
Před rokem jsme s manželem udělali nejtěžší rozhodnutí v našich životech...
Rozhodnutí jít každý svou cestou...naše společná cesta byla naplněna a já jsem za ní neskutečně vděčná...a byl čas jít dál...
Nerozešli jsme se ve zlém, vlastně to byla po dlouhých měsících shoda a dohoda, ve které nebyl nikdo vítěz a nikdo poražený....
Pro mě to byl obrovský krok do neznáma.. vlastní bydlení, střídavá péče o děti, která nás nutí ke komunikaci, ještě větší a pravdivější, než když jsme spolu byli...
Jsem šťastná, spokojená, žiju svůj život v pravdě a lásce k sobě samé...a ano, je mi občas smutno, chybí mi obejmutí, společné povídání...
A proč to píšu? Proč veřejně mluvím o tomto tématu?
Mám kolem sebe lidi, kteří se stále za něco schovávají, vymlouvají se... na děti, na peníze..jsou za tím i obrovské strachy....i já jsem je měla a občas i mám, a je to vpořádku...
Ale takto vlastně nežijeme svůj život, žijeme život někoho jiného, lžeme si vzájemně, svým způsobem se podvádíme... lžeme a podvádíme naše děti, předáváme jim nefunkční vzorce partnerských vztahů...
Dnes na procházce jsem si uvědomila, že se těším, až jednou zase na procházku půjdu s někým, kdo miluje mě a já miluju jeho... že je mi smutno a chybí mi láska, obejmutí.. ALE, že bych už nic nevrátila zpátky...
Nic není víc, než opravdový život v opravdovosti, bezpodmínečné lásce k sobě i k druhým...
Někdy jsou cesty rovné a uhlazené, někdy klikaté, já se vždycky těším, co bude za další zatáčkou..někdy překonávám kupy překážek, ale každá překážka mě posouvá dál a dál...za ŽIVOTEM, který stojí za to ŽÍT a ne jen PŘEŽÍT...
Někdy prostě CESTA je CÍL..
Proto, pojďme být k sobě upřímní, otevření a mějme odvahu změnit svůj život, pokud nám ten dosavadní nevyhovuje ...
S láskou Katka a Kobra 🐍( pro mé milované přítelkyně ☺️)