05/06/2026
Můj den 🤍
Tahle fotka dokonale vystihuje můj život. Vpravo práce v IT, vlevo tvorba dekorací. A já někde mezi tím.
Někdy mám pocit, že žiju dva různé životy.
Přes den jsem ajťačka. Sedím u monitorů, zaučuji se jako programátorka, hledám chyby, řeším logické úlohy a snažím se pochopit, proč něco funguje... nebo spíš proč to zrovna nefunguje. 😅
Po ranní kávě se mi konečně rozjedou šedé buňky mozkové, jak by řekl Hercule Poirot.
Společnost mi dělá moje věrná kolegyně Ebi a kolem sebe mám i skvělé kolegy, které pravidelně štvu svými otázkami, komentáři a hlavně tím, že prostě neumím zavřít hubu. 😅 Když zrovna nemluvím s nimi, mluvím sama se sebou. Nebo s Ebi. Upřímně, ticho kolem mě bývá spíš výjimečný stav. Jsem prostě hyperaktivní.
Uprostřed dne si s Ebi uděláme procházku do parku, najím se a pak přichází část, která většinu lidí překvapí – jdu si na pár hodin lehnout.
Můj den totiž nefunguje úplně jako u většiny lidí. Jsem tak trochu ADHD stvoření a můj režim je místy těžko pochopitelný i pro mě samotnou. 😄
Po pár hodinách spánku se probudím jako po restartu počítače a začíná moje druhá směna.
Přesunu se na druhou stranu stolu. Místo klávesnice beru do ruky kleštičky, tavnou pistoli, květiny a všechny ty věci, ze kterých postupně vznikají dekorace. K tomu fotím, natáčím videa, stříhám obsah a vymýšlím další nápady.
Je to úplně jiný svět než programování.
A paradoxně právě tady moje hlava odpočívá. Po celém dni logického přemýšlení je manuální tvoření něco jako terapie. Ruce pracují, ale mozek si konečně může dát trochu pauzu.
A tak často zjistím, že je jedna ráno. Pak dvě ráno.....a najednou je čas jít spát. 😅
Zalezu do postele, Ebi si lehne na svou půlku postele a já si ještě před spaním zapnu na telefonu nějakou hru.
Pak si pustím zvuk deště a bouřky, zavřu oči a na pár hodin vypnu svůj malý dvojí svět.
Ráno zazvoní budík.
A všechno začne znovu. 🤍
