Frameit.cz: Exkluzivní rámy na obrazy a zrcadla

09/06/2026

Stírací mapy jsou mrtvé, ať žijí plastické mapy!

Tak nějak to u nás v rámování dneska vypadá. Před několika málo lety bylo neuvěřitelně populární rámování stíracích map, kde si cestovatelé mohli seškrábáním zvýraznit navštívená místa. Tyhle mapy jsou sice moc hezké a plné detailů, ale ruku na srdce – nejsou zrovna dvakrát praktické. Často se totiž kousek setře nedopatřením, což celkový dojem trochu kazí, a jejich rámování navíc vyžadovalo dost omezení.

Jakmile se ale na trhu výrazněji rozšířily plastické reliéfní mapy, stírací bestsellery okamžitě ustoupily do pozadí. Tyhle 3D mapy, které tak přehledně zobrazují horské oblasti, mají při rámování taky samozřejmě svá vlastní specifika, jsou ale vizuálně tak působivé, že jim to každý rád odpustí.

Rukama nám prošla už spousta motivů – rámovali jsme velká světová pohoří, celé státy i exotické ostrovy. Mám ale pocit, že v Praze to na plné čáře vyhrávají Krkonoše a Jizerky. A právě KRNAP v zajímavém měřítku 1:66 666 jsme dostali k adjustaci i tentokrát. Plastovou desku s mapou jsme nejprve zpevnili a následně rámovali přímo, tedy zcela bez pasparty a bez skla. Mapa díky tomu krásně vystupuje nad okraj rámu, což ještě více zdůrazňuje její prostorovost a reliéf.

Aby nám celek dokonale ladil s horskou tematikou, zvolili jsme tmavohnědý, až téměř černý rám z drásaného kartáčovaného smrku upravený mořením. Lišta díky této úpravě nádherně ukazuje strukturu dřeva a evokuje vzhled kusu starého dřeva, který byl dlouhé roky vystavený dešti a větru někde na hřebenech. Maličko to sice kazí fakt, že dřevo na rám nepochází z Krkonoš, ale z Bavorského lesa... tím si ale výsledek rozhodně kazit nenecháme!

05/06/2026

Dnes se maličko uchýlíme ze světa malířů, neboť úžasné 85. narozeniny neslaví nikdo menší než uchvacující Martha Argerich, jedna z nejskvělejších pianistek současnosti. Sice nás nedávno trochu rozesmutněla, když se rozhodla nakonec nedorazit na letošní Pražské jaro, a protože v Praze hrála naposledy před 52 lety, tak nezbývá než doufat, že se za dalších 52 let opět vrátí a my se konečně dočkáme.

A jelikož zarámovat skutečné koncertní křídlo by nebylo jen tak, vypomohli jsme si nádherným hudebním obrazem od rusko-izraelské autorky Julie Stotské s názvem Ulanova's Dacha. Julia Stotskaya inkoustem, akrylem a zlatými pery vytvořila svůj typický snový svět, v němž se zrcadlí téměř snová vzpomínka na chatu primabaleríny Galiny Sergejevny Ulanovové.

Obraz jsme zarámovali pomocí techniky takzvaného floating mount, aby byla vidět nejen celá malba, ale i ručně otrhávané okraje těžkého bavlněného papíru. Rám k dílu pasuje naprosto dokonale. Nejenže má jemný smetanový odstín, ale doplňuje ho také zajímavá stupínkovitá struktura, která jemně evokuje motiv koncertního křídla. Obrazu poskytuje dostatek prostoru, zatímco sám vizuálně zůstává odlehčený. Prachově šedá podkladová pasparta pak vytváří krásný jemný kontrast a pomáhá celé malbě příjemně vyniknout. Každý drobný detail i kovové odlesky zlatého pera navíc skvěle podtrhuje kvalitní antireflexní sklo s vysokým UV filtrem.

Pokud se příliš nemýlím, je tento obraz dostupný v soukromé pražské galerii Krenke a Partners a musím říct, že ve skutečnosti je opravdu úžasný a neuvěřitelně působivý. Pokud budete hledat do svého interiéru něco podobně výjimečného, určitě se na něj zajděte podívat. Julia Stotskaya totiž snové světy nejenom maluje, ale podle všeho v jednom takovém sama žije a svá díla často vůbec nechce prodávat. Každý obraz, který se od ní v galeriích objeví, je proto takový malý zázrak.

02/06/2026

Narozeniny dnes slaví jeden z českých nejvýznamnějších žijících autorů, kterým je neúnavný experimentátor a hledač nových cest Jiří Georg Dokoupil. Dokoupil sympatizuje s dadaismem i expresionismem a cíleně odmítá přijmout jeden jednotný styl. Kombinuje různé výtvarné techniky, maluje pomocí mýdlových bublin, sazí ze svíček a dalších netradičních materiálů, čímž neustále objevuje svět kolem sebe novými způsoby.

Ač se narodil v hornoslezském Krnově, v roce 1968 odešel s rodinou do Německa a dnes tvoří střídavě po celém světě. Celosvětově se proslavil v roce 1982 díky obří malbě nazvané Bože, ukaž mi svoje koule. Od té doby měl po světě desítky významných výstav, vytvořil přes 60 ucelených cyklů děl a pracoval ve více než stovce technik a stylů.

Naše litografie na papíře, kterou podle techniky vzniku přezdíváme Ananasy a vznikla v roce 1992 jako součást prestižní kolekce prací od různých světových autorů s názvem Suite Olympic Centennial. Jednalo se o exkluzivní sbírku současného umění k oslavě tehdejších Olympijských her v Barceloně a zároveň k oslavě stého výročí moderního olympijského hnutí. V tomto projektu se potkali autoři z celého světa jako Roy Lichtenstein, Carlos Cruz-Diez, Antoni Tàpies, Nam June Paik a spousta dalších globálních hvězd. Vedle Dokoupila tehdy Českou republiku zastupoval už jen Jiří Kolář.

Pro adjustaci tohoto listu jsme se rozhodli preferovat maximální vzdušnost. Litografie je proto rámována sice zcela bez pasparty, ale do mimořádně širokého dřevěného rámu tvaru letících křídel v odstínu jemně lomené bílé se zářivou zlatou linkou. Obě tyto barvy fantasticky ladí s barvami samotného tisku a celému obrazu dodávají až téměř nadpozemský pocit lehkosti a volnosti. Téměř neviditelné antireflexní sklo je tentokrát TruColour od společnosti Nielsen. Aby se tisk bez pasparty o sklo v rámu neodřel, chrání jej skrytá distanční vložka pod polodrážkou.

Bohužel, pokud je mi známo, musíme o tomto konkrétním rámu i tisku mluvit naneštěstí již jen v minulém čase. Rámovali jsme jej před několika lety a hotový obraz se následně vrátil domů do Dokoupilova rodiště do Krnova. Tam jej ale bohužel, společně s celou velkou soukromou sbírkou prací na papíře, bez milosti smetla předloňská ničivá povodeň.

29/05/2026

Ačkoli si i dnes připomínáme významné narozeniny, dnes to bude trochu smutné. 29. května 1899 se narodil Rudolf Popler, legenda československého jezdectví a muž, jehož jméno bude navždy pevně spojeno s Velkou pardubickou. Svého prvního koně dostal za odměnu za dobré výsledky na gymnáziu. Koně ho pak provázeli po celý život. Dá se říci, že na koňském hřbetu žil a pod koňským hřbetem nakonec i zemřel.

Popler byl voják z povolání, za první světové války u hulánů a po ní se stal závodním jezdcem. Startoval na dvojích olympijských hrách v parkurových disciplínách, vynikal ale zejména v dostizích. Za pouhých třináct let své kariéry startoval v 506 dostizích a dosáhl neuvěřitelné úspěšnosti. Ve 140 závodech zvítězil, 108x byl druhý a 78x třetí. Dvakrát zvítězil i ve Velké pardubické steeplechase. Poprvé v roce 1926 dokonce navzdory čtyřem pádům v průběhu závodu a podruhé v přelomovém roce 1930, kdy se uskutečnil i vůbec první rozhlasový přenos ze závodiště.

Osudným se mu stal rok 1932. Ve Velké pardubické po strhujícím boji skončil těsně druhý a přes velkou únavu i varování přátel se rozhodl spravit si chuť a hned vzápětí vyhrát Kinského memoriál. Naneštěstí na druhé překážce, kterou bylo tehdy obávané dvojbradlí, jeho klisna klopýtla a celou vahou na jezdce dopadla a usmrtila jej.

Na počest a památku Rudolfa Poplera nese tato nešťastná překážka jméno Poplerův skok. Přejmenován byl i závod na Memoriál kapitána Rudolfa Poplera, kterého se již tradičně účastní koně a jezdci, jimž zbývá dostatek sil na kratší a rychlou steeplechase.

K dostihové tematice se skvěle hodí obrázek závodícího koně, jehož autorem je Alex Adolf Jelínek, pro kterého byli koně jedním z předních témat, jimž se po většinu života věnoval. Typický dynamický černobílý lept malého formátu jsme rámovali technikou vyzdvižení, tzv. floating mount, nad šedohnědou archivní paspartu do zajímavě pojatého tmavočerveného rámu. Ačkoli ani jedna z těchto barev v samotném tisku není, rámování je velmi lehké a elegantní. Je na něm skvěle vidět, že ani zdaleka není nutné v rámu či paspartě opakovat barvy díla, aby zarámovaný kousek vypadal na zdi naprosto úchvatně.

Ačkoli si i dnes připomínáme významné narozeniny, dnes to bude trochu smutné. 29. května 1899 se narodil Rudolf Popler, legenda československého jezdectví a muž, jehož jméno bude navždy pevně spojeno s Velkou pardubickou. Svého prvního koně dostal za odměnu za dobré výsledky na gymnáziu. Koně ho pak provázeli po celý život. Dá se říci, že na koňském hřbetu žil a pod koňským hřbetem nakonec i zemřel.
Popler byl voják z povolání, za první světové války u hulánů a po ní se stal závodním jezdcem. Startoval na dvojích olympijských hrách v parkurových disciplínách, vynikal ale zejména v dostizích. Za pouhých třináct let své kariéry startoval v 506 dostizích a dosáhl neuvěřitelné úspěšnosti. Ve 140 závodech zvítězil, 108x byl druhý a 78x třetí. Dvakrát zvítězil i ve Velké pardubické steeplechase. Poprvé v roce 1926 dokonce navzdory čtyřem pádům v průběhu závodu a podruhé v přelomovém roce 1930, kdy se uskutečnil i vůbec první rozhlasový přenos ze závodiště.

Osudným se mu stal rok 1932. Ve Velké pardubické po strhujícím boji skončil těsně druhý a přes velkou únavu i varování přátel se rozhodl spravit si chuť a hned vzápětí vyhrát Kinského memoriál. Naneštěstí na druhé překážce, kterou bylo tehdy obávané dvojbradlí, jeho klisna klopýtla a celou vahou na jezdce dopadla a usmrtila jej.

Na počest a památku Rudolfa Poplera nese tato nešťastná překážka jméno Poplerův skok. Přejmenován byl i závod na Memoriál kapitána Rudolfa Poplera, kterého se již tradičně účastní koně a jezdci, jimž zbývá dostatek sil na kratší a rychlou steeplechase.

K dostihové tematice se skvěle hodí obrázek závodícího koně, jehož autorem je Alex Adolf Jelínek, pro kterého byli koně jedním z předních témat, jimž se po většinu života věnoval. Typický dynamický černobílý lept malého formátu jsme rámovali technikou vyzdvižení, tzv. floating mount, nad šedohnědou archivní paspartu do zajímavě pojatého tmavočerveného rámu. Ačkoli ani jedna z těchto barev v samotném tisku není, rámování je velmi lehké a elegantní. Je na něm skvěle vidět, že ani zdaleka není nutné v rámu či paspartě opakovat barvy díla, aby zarámovaný kousek vypadal na zdi naprosto úchvatně.

26/05/2026

25/05/2026

Narozeniny by dnes oslavil Jaroslav Rössler - jeden z našich největších fotografů, umělec, který předběhl svou dobu o desítky let, a přesto většinou zůstával v ústraní.

Původně chtěl jít studovat malířství, ale jeho otec, nechtěl ani slyšet a trval na tom, že se vyučí něčemu praktickému, aby z něj byl kupec. Jako kompromis se ukázalo učení ve fotografickém ateliéru Františka Drtikola. Ten si brzy všiml, že mladý příručí ve volném čase experimentuje se zbytkovým materiálem, okamžitě rozpoznal jeho talent a začal jej rozvíjet.

Rössler nechtěl realitu jen zaznamenávat, ale přetvářet. Stal se průkopníkem konstruktivismu a abstrakce ve fotografii. Jako první začal fotit čisté geometrické tvary, stíny, výřezy z reality a pracoval s fotogramy a kolážemi. Další skok v jeho životě předznamenalo setkání s Karlem Teigem, který jej pověřil fototypografickými úkoly pro časopisy a představil české avantgardní společnosti.

Osudným se mu ale stal pobyt v Paříži, kde se jako úspěšný reklamní fotograf jednoho dne rozhodl fotit dění na ulicích. Naneštěstí právě v momentě, kdy policie zasahovala proti levicovým demonstrantům. Byl zatčen a nekompromisně vyhoštěn.

Nucený návrat do Prahy s mezizastávkou ve francouzském blázinci, následující druhá světová válka a odmítnutí jeho tvorby komunisty jako prohnilého západního formalismu jej na desetiletí zlomily. Žil jako absolutní samotář na Žižkově a jako tichý, nenápadný laborant vyvolával běžné fotografie pro veřejnost.

Teprve na počátku šedesátých let v něm něco ožilo a znovu se zažehla tvůrčí jiskra. V této době vznikají jeho slavné fotografie focené přes optické hranoly a snové snímky vznikající metodou solarizace.

Naše Světelné studie z roku 1924 je zvětšeným novotiskem z původního negativu. Cílem klienta bylo moderní pojetí, kde světlo hraje prim. Rám měl být subtilní, ale přitom celek nesměl působit jako obyčejné rámování. Ideálním řešením se ukázal na zakázku vyrobený plexi box, kterým světlo prostupuje ze všech stran a fotografii tak dává maximálně vyniknout. Na zadní hraně je decentně lemován ostrohranným černým hliníkovým rámem Nielsen a vnitřek je doplněn o muzejní podložku.

21/05/2026

Začíná to vypadat, že se otepluje a otepluje se celkem hodně, takže brzy budeme místo jablek pěstovat kaktusy… I ty ale vypadají skvěle, tak to snad nějak dopadne. Pro inspiraci přidáváme malý rámeček s jedním takovým kaktusem, podle všeho to bude Mammillaria longimamma. Kdyby tady ale byl třeba Alberto Frič, nebo nějaký jiný zkušený kaktusář, tak mě třeba opraví.

Zajímavé je, že se ve skutečnosti nejedná o běžný obrázek na papíře, ale o malovaný keramický kachel. My jsme jej rámovali hned do dvojice rámů, přesněji řečeno do vnějšího hnědého rámu s výrazným dekorem starého dřeva a vnitřní zelené filety.

Tahle kombinace byla skvělá nejen proto, že zkrátka fantasticky vypadá, ale pomohla nám i technicky. Keramický kachel byl totiž natolik nerovný, že by se do běžného samostatného rámu rozumně neschoval. Vložená fileta nám pomohla rozšířit polodrážku, takže kachel perfektně zapadl. Díky lesklé glazuře navíc nepotřebuje žádnou dodatečnou ochranu, a rámeček tak mohl zůstat úplně bez skla.

19/05/2026

Dnes se narodila spousta významných osobností, mezi nimi například Pol Pot, Mustafa Kemal Atatürk, Ho Či Min, Malcolm X a Iva Janžurová. A protože těm ostatním je to už jedno a my vždy upřednostníme ty úžasné, kteří lidem rozdávají štěstí, radost a chuť do života, tak dnes samozřejmě popřejeme jen to nejlepší Ivě Janžurové.

Filmový plakát k úžasné komedii Jiřího Krejčíka Pension pro svobodné pány z roku 1967 jsme rámovali už docela dávno. Fotka sice není nic moc, ale i tak snad udělá radost. Iva Janžurová tu hrála Aničku, které skvěle sekundovali Josef Abrhám a Jiří Hrzán (a málem i Jiří Pucholt), doplnění Věrou Ferbasovou.

Plakát jsme ponechali v jednoduchém a hravém duchu. Použili jsme jeden z našich nejtenčích rámů, nicméně hezky pojatý hranolek v japonské červené s probroušenými hranami na světlý podklad. Rám je doplněný o moc pěknou paspartu s barevným řezem ve stejném červeném odstínu, který dokonale ladí s barvami na plakátu. Antireflexní sklo a nekyselá podložka jsou u nás samozřejmostí.

Na Pension pro svobodné pány byste se mohli večer podívat, nebo na Svatbu jako řemen, nebo Pane, vy jste vdova! a smát se celý večer. Myslím, že tím byste Ivě Janžurové udělali největší radost a nejlépe byste jí popřáli k jejím úžasným 85. narozeninám!

15/05/2026

Nelžu, fakt! Tohle je dres, ve kterém byl vstřelen poslední gól českého národního týmu na Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze 2015. Nebyl to tedy úplně poslední gól mistrovství, protože to tenkrát bylo to trochu nepopulární, ale i tak skvělé, čtvrté místo. Vladimír Sobotka proti Finsku skóroval těsně před závěrečným nastavením, jen pár minut trefě Jaromíra Jágra. A protože Jágrových dresů si ukazujeme hodně, je skvělé mít příležitost ke změně (i když „Džegr“ byl tehdy po právu zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje).

Typickou černo-černou kombinaci hlubokého 3D rámu s černou podkladovou paspartou jsme obohatili o bílé a červené barevné vnitřní boky které vytvářejí českou trikoloru. Rámování je navíc doplněno o vysvětlující cedulku, oficiální puk i fotku s osobní vzpomínkou. Upřímně, to je při rámování vždy skvělé, dodá to zarámované vzpomínce osobitost a jedinečnost.

Často se stává, že zákazníci přicházejí s koupeným dresem, který má i velký oficiální certifikát a chtějí ho mít taky v rámu. To ale naopak nevypadá vůbec dobře a všechno by to zničilo, proto certifikáty vždy patří na zadní stranu. Osobní fotky, vstupenky, různé suvenýry apod. jsou pro rámování dresů skvělá volba. Všechny tyhle vzpomínky i případné podpisy pak ochrání kvalitní antireflexní sklo, které je barevně zcela věrné, má UV filtr a v rámu působí, jako by snad ani nebylo.

Držím palce, abychom letos mohli rámovat Český dres, ve kterém bude vstřelen vítězný gól finále, a kluci si mohli užít ty nejbouřlivější oslavy!