29/05/2026
Ačkoli si i dnes připomínáme významné narozeniny, dnes to bude trochu smutné. 29. května 1899 se narodil Rudolf Popler, legenda československého jezdectví a muž, jehož jméno bude navždy pevně spojeno s Velkou pardubickou. Svého prvního koně dostal za odměnu za dobré výsledky na gymnáziu. Koně ho pak provázeli po celý život. Dá se říci, že na koňském hřbetu žil a pod koňským hřbetem nakonec i zemřel.
Popler byl voják z povolání, za první světové války u hulánů a po ní se stal závodním jezdcem. Startoval na dvojích olympijských hrách v parkurových disciplínách, vynikal ale zejména v dostizích. Za pouhých třináct let své kariéry startoval v 506 dostizích a dosáhl neuvěřitelné úspěšnosti. Ve 140 závodech zvítězil, 108x byl druhý a 78x třetí. Dvakrát zvítězil i ve Velké pardubické steeplechase. Poprvé v roce 1926 dokonce navzdory čtyřem pádům v průběhu závodu a podruhé v přelomovém roce 1930, kdy se uskutečnil i vůbec první rozhlasový přenos ze závodiště.
Osudným se mu stal rok 1932. Ve Velké pardubické po strhujícím boji skončil těsně druhý a přes velkou únavu i varování přátel se rozhodl spravit si chuť a hned vzápětí vyhrát Kinského memoriál. Naneštěstí na druhé překážce, kterou bylo tehdy obávané dvojbradlí, jeho klisna klopýtla a celou vahou na jezdce dopadla a usmrtila jej.
Na počest a památku Rudolfa Poplera nese tato nešťastná překážka jméno Poplerův skok. Přejmenován byl i závod na Memoriál kapitána Rudolfa Poplera, kterého se již tradičně účastní koně a jezdci, jimž zbývá dostatek sil na kratší a rychlou steeplechase.
K dostihové tematice se skvěle hodí obrázek závodícího koně, jehož autorem je Alex Adolf Jelínek, pro kterého byli koně jedním z předních témat, jimž se po většinu života věnoval. Typický dynamický černobílý lept malého formátu jsme rámovali technikou vyzdvižení, tzv. floating mount, nad šedohnědou archivní paspartu do zajímavě pojatého tmavočerveného rámu. Ačkoli ani jedna z těchto barev v samotném tisku není, rámování je velmi lehké a elegantní. Je na něm skvěle vidět, že ani zdaleka není nutné v rámu či paspartě opakovat barvy díla, aby zarámovaný kousek vypadal na zdi naprosto úchvatně.
Ačkoli si i dnes připomínáme významné narozeniny, dnes to bude trochu smutné. 29. května 1899 se narodil Rudolf Popler, legenda československého jezdectví a muž, jehož jméno bude navždy pevně spojeno s Velkou pardubickou. Svého prvního koně dostal za odměnu za dobré výsledky na gymnáziu. Koně ho pak provázeli po celý život. Dá se říci, že na koňském hřbetu žil a pod koňským hřbetem nakonec i zemřel.
Popler byl voják z povolání, za první světové války u hulánů a po ní se stal závodním jezdcem. Startoval na dvojích olympijských hrách v parkurových disciplínách, vynikal ale zejména v dostizích. Za pouhých třináct let své kariéry startoval v 506 dostizích a dosáhl neuvěřitelné úspěšnosti. Ve 140 závodech zvítězil, 108x byl druhý a 78x třetí. Dvakrát zvítězil i ve Velké pardubické steeplechase. Poprvé v roce 1926 dokonce navzdory čtyřem pádům v průběhu závodu a podruhé v přelomovém roce 1930, kdy se uskutečnil i vůbec první rozhlasový přenos ze závodiště.
Osudným se mu stal rok 1932. Ve Velké pardubické po strhujícím boji skončil těsně druhý a přes velkou únavu i varování přátel se rozhodl spravit si chuť a hned vzápětí vyhrát Kinského memoriál. Naneštěstí na druhé překážce, kterou bylo tehdy obávané dvojbradlí, jeho klisna klopýtla a celou vahou na jezdce dopadla a usmrtila jej.
Na počest a památku Rudolfa Poplera nese tato nešťastná překážka jméno Poplerův skok. Přejmenován byl i závod na Memoriál kapitána Rudolfa Poplera, kterého se již tradičně účastní koně a jezdci, jimž zbývá dostatek sil na kratší a rychlou steeplechase.
K dostihové tematice se skvěle hodí obrázek závodícího koně, jehož autorem je Alex Adolf Jelínek, pro kterého byli koně jedním z předních témat, jimž se po většinu života věnoval. Typický dynamický černobílý lept malého formátu jsme rámovali technikou vyzdvižení, tzv. floating mount, nad šedohnědou archivní paspartu do zajímavě pojatého tmavočerveného rámu. Ačkoli ani jedna z těchto barev v samotném tisku není, rámování je velmi lehké a elegantní. Je na něm skvěle vidět, že ani zdaleka není nutné v rámu či paspartě opakovat barvy díla, aby zarámovaný kousek vypadal na zdi naprosto úchvatně.