05/08/2026
Každý dětský pokoj by měl být místem, kam se dítě těší. Místem, kde se cítí bezpečně, kde může snít, odpočívat i trávit čas s kamarády. U tohoto pokoje tomu ale tak nebylo.
Rodiče mi popsali, že jejich syn ve svém pokoji nechce trávit čas. Příliš otevřený prostor na něj nepůsobil útulně ani bezpečně. Chyběl mu pocit, že má své vlastní místo, kam se může schovat, soustředit nebo si jen v klidu odpočinout.
Proto jsem se rozhodla pokoj nevnímat jen jako jednu velkou místnost, ale jako prostor, který vypráví příběh. Jemným dispozičním rozdělením vznikla jednotlivá zákoutí, která pokoj postupně odhalují. Díky tomu nepůsobí na první pohled prázdně a neosobně, ale zve k objevování.
Vznikla herní zóna, kde může trávit čas s kamarády u stolního fotbalu nebo si společně zahrát oblíbené hry. Pracovní kout zůstal na svém místě, aby měl dostatek denního světla pro učení a tvoření. Odpočinková část u postele je klidnější a nabízí prostor pro čtení i vystavení oblíbených sběratelských figurek a modelů aut. Nechybí ani magnetická šachovnice, protože šachy jsou jeho velkým koníčkem.
Celý návrh ale není jen o novém nábytku. Je především o změně pocitu. Cílem bylo vytvořit pokoj, ve kterém se nebude cítit ztracený, ale doma. Místo, kam se bude rád vracet, kde bude chtít trávit čas a které bude růst společně s ním.
