07/08/2026
A noha v kýblu podruhé 🙈😅 Je zarážející, jak se historie s železnou pravidelností opakuje 🙄🙈 Mám žihadlo!
"Maminka by ti na to řekla, že to máš z toho, že chodíš bosa! Ale já ti to neřeknu," smál se muž, když jsem mu to sdělovala.
Já chodím bosa šestnáct let a za tu dobu jsem to koupila do nohy třikrát.
Poprvý v roce 24 (jsem si myslela, že to bylo loni a ono už předloni!).
A letos dvakrát 🙈
A všechny tři bodnutí do jednoho místa.
Asi mi tím chce příroda něco naznačit.
Minulej týden to byla pohodička, protože mě žihadlo jen škráblo. Malá čárka na noze, okamžitě zaledovat, krémík, homeopatika a jede se dál. Maličko nateklý, ale pohoda.
A varování asi nestačilo, tak jsem to včera dostala naplno.
Jelikož nebyl doma muž, kterej by mi žihadlo ucvrnknul, doskákala jsem po jedný noze domů, popadla pinzetu s takovým tím tenkým čumáčkem, podebrala žihadlo, zručně vyndala a zahájila akutní léčbu. Led, homepatika a nohu nahoru.
Chvíli to vypadalo, že to funguje. Po ledu ještě krém na včelí bodnutí a pak dobrý, uf, to jsem to zachránila!
Po hodině se to znovu ozvalo, tak druhý kolo.
Pak třetí.
Jenže pak jsem v pět musela odjet z baráku a tak se na čtvrtý, pátý a šestý kolo nedostalo. Když jsem se po čtyřech hodinách konečně vrátila, nohu jsem měla nateklou až nad kotník a kulhala jsem jak po endoprotéze.
Led, led, led, potřebuju spoustu ledu!
Pamětliva toho, jak strašný je spát s nohou v kýblu vymýšlím náhradní řešení. Vím totiž, že s nocí přichází to pravý žihadlový peklo 🙈 Už nejsou žádný povinnosti, člověk nemusí nic jinýho než spát a celá kapacita mozku se tak přesměruje jen na nohu, na to jak to bolí a jak strašně to svědí. Na to, že by si člověk tu nohu nejradši ukousal.
Namáčím kapesník, kapu na něj ocet, balím nohu do ponožky a do druhý ponožky a doufám, že to pomůže.
Usínám s bolavou nohou a s myšlenkou na to, proč jsou vlastně ty včely jedovatý? Vždyť nemají ani takový to výrazný výstražný zbarvení, který by jejich nepřátele varovalo a odstrašilo. A kdo je vlastně největší nepřítel včel? Medvěd? Silně pochybuju, že by ho jedno žihadlo skolilo a odradilo ho od medu.
Jasně, může jich dostat třeba stovku, ale zaprvý, kolik mu jich reálně pronikne do kožichu? A za druhý, vždyť je to obrovskej kolos, tomu to asi nezpůsobí takový potíže, jako mejm padesáti kilům, ne? 🤔
A navíc, jasně že samotný žihadlo bolí, ale ta prvotní bolest není tak strašná, aby kvůli tomu člověk, natož medvěd, přerušil lup medu. To nejhorší přichází potom, až si s nacpaným žaludkem zaleze do brlohu. A silně pochybuju, že by si to medvěd spojil, řekl si: "Aha! To mi určitě udělaly ty včely! To už si na ně budu dávat pozor a k medu se ani nepřiblížím!" 😅
Takže fakt nevím, na co ty včely ten jed potřebujou. Ale usínám a to je nejdůležitější.
Od čtyř od rána se budím bolestí. Převaluju se, zkouším držet nohu nahoře, aby do ní neteklo tolik krve, dumám, jestli si mám vylézt pro led a celkově jsem z toho taková lehce vzteklá. Ukázalo se, že tak dlouhej časovej úsek bez svých podpůrných prostředků prostě nevydržím.
Když v šest leze ven muž, poradám ho, aby mi namočil kapesník a doufám, že to ještě zaspím.
Nezaspím. V půl sedmý lezu taky a jdu si pro svoji dávku ledu. Nezabírá to tak dobře, jak jsem čekala. Asi byla pauza bez ledu moc velká. Asi prostě příště nesmím chodit spát.
Blbý je, že to vždycky přijde v takovou tu hektickou dobu, kdy člověk fakt, ale fakt něco musí. Jako třeba uklidit a naložit Avii. Zavařit asi dvanáct kilo marmelády. Vyčistit bazén. Dodělat rozdělanou zakázku. Vyrazit na závody. A zítra odstřílet závod bez ledu.
Tak alespoň budu mít fakt dobrou výmluvu, proč tentokrát střílím jak kopyto 😅🤣
Tak včelám zdar!
