03/08/2023
ZRCADLENÍ
„Každá studánka v lese na hladině nebe nese…“
Studánky, jezera, louže – první zrcadla lidí. Ta nejpřirozenější zrcadla, která člověku dala příroda sama.
Už od nepaměti evokují zrcadla v člověku představivost a rozvíjí fantazii. Svědčí o tom množství příběhů, pohádek, mýtů a pověr. Mnohdy to jsou právě zrcadla mající nějakou kouzelnou moc.
V mýtech po celém světem se ale také objevoval motiv zrcadlení i jinak, a to ve formě protikladů, podvojnosti. Často tak proti sobě stojí noc a den, život a smrt, nebe a země, pevnina a moře, zima a léto, žena a muž…
Psychologie nám říká, že bezděčně napodobujeme gesta lidí, jež jsou nám sympatičtí, nebo jimž se chceme zalíbit. Tedy, že jejich pohyby a gesta zrcadlíme.
Tak, jako zrcadlo zobrazuje
naši tvář,
tak naše skutky zrcadlí
naši duši a naše srdce.
Zrcadlo je v historii umělecké tvorby také často používáno jako symbol či atribut.
Je atributem PRAVDY, neboť nelže. Bývá také považováno za atribut OBEZŘETNOSTI spolu s hadem, jakožto symbol sebepoznání.
Zároveň je též symbolem jednoho z pěti smyslů – zraku – a také atributem jedné ze sedmi základních neřestí, PÝCHY. V tomto případě bývá zrcadlo znázorňováno s odrazem podoby satana.
